Motto

Pomoz kamarádovi v neštěstí.

Nechtěj být lepší na úkor druhého.

Nekecej a makej.

Na dobrého člověka vzpomínej v dobrém.

Není to moc.

Ale tyhle zákony jsou neúprosné.

A určují charakter lidí.

A také vztahy mezi lidmi.

VASILIJ MARKOVIČ ŠUKŠIN

Trocha poezie pro Juzka

Bylo - nebylo, dávno tomu,
co přinesl čáp Juzka domů,
slávy bylo věru hodně,
chlastu tekla řeka,
štrngali si, zas a znova,
na chacharskýho reka.

Ještě v dobách, kdy měl plínu,
neuznával podraz - špínu,
a když začal nosit trenky,
stíhal lumpy, malý - velký.
V pubertě šel zločin stranou,
stíhat baby, bavilo ho taky,
a protože přetrénoval,
měl zapálený šlachy.

V osmnácti táta praví,
tož synku, připíjím Ti na zdraví,
a že jsi junák, věru statný,
budeš polda neúplatný.
Tak aby měl zadek v suchu,
odjel k pohotovostnímu pluku,
a aby se vyhnul santusáků smradu,
z Hrdlořez šel ku Pražskýmu hradu.

Ludvík, Gustáv - Vašík Havlů, ba i Klausů,
spali jako v peřince,
bylo jim moc dobře známo,
jakýho maj ochránce.
Dlouhý léta to tam táhnul,
byla velká sranda,
Juzek, Cikán, Razítko,
byli príma banda.

Turistika, ta ho taky čapla,
v jednotce stále má své blízké,
s kozlíky a kozlénkami,
přešel nejen Tatry Nízké.
Než by však na běžkách se přetrh,
radši podrážku potají si utrh,
v Pešákovně pak půl dne seděl,
se skopčáky do půlitru hleděl,
"kuténTák, fídrzén, ja, najne,
maine dojče špréche ist só klajne".

Pak nastoupil Váňa Langrů,
ta "jednotka Blbosti",
starým kozlům, zasloužilým,
začal sbírat hodnosti.
Degradace - to byl vrchol,
nemoh mu to odpustit,
než by se dál rozčiloval,
musel vnitro opustit.

"Ceska fizl - tóbra fachman"
tak už nechte řečí,
ať Ti Juzku ve škodovce,
dalších "pade" svědčí.